- Vývoj hodinek, jak je známe dnes, začal vynálezem kapesního chronometru v 16. století.
- Náramkové hodinky byly zpočátku výsadou dámských šatníků.
- O popularizaci a rozvoj pánských náramkových hodinek se na počátku 20. století zasloužila armáda.
Věděli jste, že malá kapsa na džínách původně sloužila k nošení kapesních hodinek? Měření času na cestách bylo velkým objevem, kvůli kterému stojí za to vrátit se o několik století zpět. Vedlo totiž k vývoji nositelných technologií, které se postupně přesunuly z kapes na zápěstí a dnes mají podobu moderních chronometrů plných inovativních funkcí a materiálů. Zveme vás na cestu časem, během níž vám představíme evoluci hodinek a hodinářského průmyslu.
Obsah článku
Evoluce hodinek začíná kapesními hodinkami
S kapesními hodinkami se hodinářství dostalo od orlojů a časomír umístěných na věžích katedrál, které fungovaly jako zvuková signalizace bez číselníku, k nositelným technologiím.
Objev přenosných kapesních hodinek
Za počátky nositelných hodinek se musíme vrátit do 15. století, kdy byla vynalezena hnací pružina. Na přelomu století pak Němec Peter Henlein vyrobil první přenosné kapesní hodinky s pružinovým mechanismem a oválným pouzdrem, které si vysloužily přezdívku „norimberské vejce“. Evoluce hodinek byla v plenkách a nejednalo se o přesné hodinky. Odchylka v měření času činila i půl hodiny denně a většina hodinek nebyla vybavena minutovou ručičkou.
Zrod švýcarského hodinářství a zlepšení přesnosti
Švýcaři se zapsali do historie hodinářství již v polovině 16. století, kdy se doslova zrodil švýcarský hodinářský průmysl. Svým způsobem za to vděčíme křesťanskému reformátorovi Janu Kalvínovi, který zakázal zlaté šperky. To přinutilo ženevské klenotníky, aby si hledali nové uplatnění v hodinářství.
Byli to právě švýcarští mechanici, kteří vynalezli inovativní mechanismus, který kladl odpor natahovací pružině a reguloval tak přesnost chodu hodinek. Další krok je připisován Angličanovi Robertu Hookeovi a Nizozemci Christianu Huygensovi, kteří objevili vyvažovací kolečko. Díky těmto technologiím se hodinky staly užitečnými i v oblasti vědy a navigace. Minutová ručička se na hodinkách začala objevovat od roku 1680.
Další vylepšení kapesních hodinek
Švýcarští hodináři zavedli do chronometrů nové materiály, jako je mosaz, bronz a stříbro. Tyto materiály měly jemnější povrchovou úpravu, takže hodinky byly opět o něco přesnější. Sklo chránící ciferník bylo přidáno až na počátku 17. století. Do té doby byl pohyb ručičky chráněn pouze sklopným pouzdrem. V 18. století dosáhli inovátoři významného pokroku a zavedli do kapesních hodinek takové vychytávky, jako jsou stopky, kalendář, zobrazení více časových pásem a astronomické ukazatele. Tyto hodinky však byly symbolem luxusu pouze pro nejbohatší vrstvy.
Z kapsy na ruku: První náramkové hodinky nosily ženy.
Historici se neshodují v tom, kdo si jako první připnul hodinky na zápěstí, ale začalo se tak dít v 19. století. Náramkové hodinky byly vnímány především jako součást ženského šatníku. Některé zdroje uvádějí, že první náramkové hodinky vyrobil francouzský hodinář švýcarského původu Abraham-Louis Breguet pro neapolskou královnu v roce 1810. O půl století později si nechala uherská hraběnka vyrobit dámské náramkové hodinky od firmy Patek Philippe. Náramkové hodinky se staly luxusním dámským doplňkem, zatímco muži nadále nosili své hodinky po kapsách.
Pánské náramkové hodinky zpopularizovala armáda
Letci, námořníci a řidiči v armádě potřebovali rychle zkontrolovat čas, aniž by zaměstnávali své ruce vytahováním hodinek z kapes. Náramkové hodinky, které byly do té doby záležitostí žen, se dostaly ke slovu. Louis Cartier dostal za úkol najít alternativu ke kapesním hodinkám pro letce Alberta Santose-Dumonta. Slavný náramkový model Cartier-Santos byl vyvinut v roce 1904. O definitivní zpopularizování pánských náramkových hodinek se v evoluci hodinářství zasloužila první světová válka.
Rozmach a vylepšení náramkových hodinek
Kvůli svému využití pro vojenské účely musely náramkové hodinky najednou snášet mnohem více nárazů, nečistot, prachu a vody. S tím souvisely snahy o vynález vodotěsných hodinek, které vyvrcholily modelem Oyster z dílny Rolex v roce 1926. Ve 20. letech byly také zkonstruovány první automatické hodinky. Do té doby se hodinky mechanicky natahovaly výhradně ručně. V rámci evoluce hodinek byly v tomto období dokonce zkonstruovány první quartzové hodinky. Na trh se však dostaly až v 60. letech 20. století.
